„Setkávat se s pacienty několikrát týdně po delší časové období mi umožňuje sledovat jejich pokroky. Občas žasnu nad tím, jaký kus práce udělají za pár měsíců a tehdy si uvědomím, že naše práce má smysl,“ říká v rozhovoru vedoucí průběžného stacionárního programu CENTRA PRO KOMPLEXNÍ LÉČBU PSYCHÓZ Mgr. Šárka Sejčková.
Pro koho je denní stacionář určený?
Stacionář je vhodný zejména pro pacienty s psychotickou zkušeností, kteří jsou krátce po hospitalizaci a hledají podporu v tomto “křehkém” období plném změn. Tato forma terapie má smysl i u pacientů, kteří jsou léčeni ambulantně a došlo ke zhoršení jejich psychického stavu. V tomto případě se jedná o mnohem “příjemnější” variantu oproti hospitalizaci, kdy jsou pacienti vytrženi ze svého původního prostředí a po ukončení léčby se musí znovu adaptovat. Výhodou stacionáře je také to, že pacient může své poznatky z terapie rovnou uplatnit v každodenním životě. Rozhodnutí o nástupu do stacionáře může v některých případech i zkrátit délku hospitalizace.
Co je hlavním cílem stacionáře?
Hlavním cílem stacionáře je podpora ve vyrovnávání se s psychotickým onemocněním a pomoc při zvládání projevů nemoci v každodenním životě. Docházení na skupinu přispívá k větší stabilitě a slouží jako prevence opakovaného zhoršení psychického stavu. Jako léčebný faktor působí i pravidelný řád a struktura programu. Pacienti se v bezpečném prostředí mohou setkávat s lidmi, kteří mají podobné obtíže a rozvíjet tak své komunikační a sociální dovednosti. Tyto dovednosti využijí v každodenním životě.
Jak a kdy se můžou pacienti přihlásit?
Do stacionáře je možné se přihlásit kdykoliv. Na základě domluvy s pacientem a jeho ošetřujícím lékařem stanovíme vhodnou frekvenci a délku docházení. Obvyklá délka docházení se pohybuje od tří měsíců po jeden rok. Nedílnou součástí stacionáře jsou tzv. bilanční pohovory, kdy si spolu s kolegy každý měsíc pacienty pozveme, abychom zhodnotili, jak se jim na skupině daří a na čem se dá ještě pracovat. Případně se dohodneme na ukončení docházení.
Jak denní stacionář probíhá?
Stacionář probíhá od pondělí do čtvrtka a sestává se ze dvou částí. Dopoledne probíhají terapeutické skupiny vedené dvojicí psychologů. Skupina vždy začíná úvodním kolečkem, kdy se ptáme účastníků na to, jak se jim daří a s čím dnes přichází. Potom se věnujeme důležitým tématům, která pacienti do skupiny vnáší. Snažíme se přitom o to, aby se do diskuse zapojilo co nejvíc členů skupiny a přispěli ostatním svými zkušenostmi. Právě výměna osobních zkušeností a poskytování vzájemné podpory při řešení každodenních problémů bývá nejdůležitější součástí skupinové psychoterapie. Odpolední programy pak zahrnují seberozvojové a volnočasové aktivity. Na vedení odpoledních programů se podílí kromě psychologů i další členové týmu: psychiatr, sociální pracovníci, arteterapeut a další.
Jaký odpolední program pacientům nabízíte?
Odpolední programy probíhají dle pravidelného harmonogramu. V pondělí jde o trénink kognitivních funkcí, kdy mají pacienti možnost hravou formou procvičovat paměť, soustředění a pozornost. Pravidelným docházením se učí více využívat logické myšlení a přesněji se vyjadřovat, což jsou dovednosti velmi důležité pro efektivní fungování v každodenním životě. V úterý probíhá edukace, jejímž cílem je informovat o důležitých aspektech prevence a léčby psychotického onemocnění a tím přispět nejen k náhledu na své obtíže, ale i ke zlepšení kvality života. Edukace zahrnuje hned několik oblastí: psychiatrie (diagnostika a farmakologická léčba), psychologie (podstata psychoterapie, jednotlivé terapeutické přístupy), sociální péče (státní příspěvky, chráněné bydlení a zaměstnání). Ve středu v rámci odpoledních programů dochází pacienti do arteterapeutického ateliéru, kde si mohou vyzkoušet různé výtvarné techniky. Věnovat se výtvarné tvorbě jim může pomoci k celkovému uvolnění, socializaci a rozvoji kreativity. Umožňuje jim vyjadřovat své pocity, přání a potřeby jiným způsobem, bez využití slov, a to bývá po náročnější dopolední skupině mnohdy příjemná změna. Čtvrtek patří divadelní dílně. Většina lidí si pod tímto souslovím představí hraní rolí a učení složitých textů, ale o tom to není. Spíše se jedná o pohybové a kreativní techniky, které přináší pacientům jiný pohled na sebe sama a svět kolem. Aby se mohli zapojit, nepotřebují žádné předchozí zkušenosti, stačí odvaha vyzkoušet něco nového.
Co vám osobně vaše práce přináší?
Podílet se na stacionáři je pro mě výzvou, protože nikdy předem nevíte, jak bude skupina probíhat. Nelze se připravit dopředu, je to hodně o tom „tady a teď „, a to mě baví. Setkávat se s pacienty několikrát týdně po delší časové období mi umožňuje sledovat jejich pokroky. Občas žasnu nad tím, jaký kus práce udělají za pár měsíců a tehdy si uvědomím, že naše práce má smysl. Jako nejdůležitější součást terapie vnímám humor. Dělá mi radost, když se spolu s pacienty zasmějeme absurdnosti některých situací nebo osobnostním zvláštnostem. Díky humoru máme k sobě všichni blíž a dá se hovořit i o těžších tématech. V neposlední řadě je důležité to, jak se k sobě členové skupiny navzájem chovají. Dělá mi radost, když vidím tu ohleduplnost, citlivost a ochotu ostatním pomoci.
Děkujeme za rozhovor!
Více o PRŮBĚŽNÉM STACIONÁRNÍM PROGRAMU najdete ZDE: https://ondrejov.cz/psychoticke-poruchy/denni-stacionar
