Co jsou největší výzvy a co úspěchy současné psychiatrie? Jak se léčí lidé s psychózami či závislostmi na alkoholu a gamingem? A jak může pečovat o své duševní zdraví každý? Přečtěte si zajímavý rozhovor s MUDr. Michalem Rislerem, primářem Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov.
Je ve společnosti psychiatrie stále spíše tabu?
Psychiatrie je medicínský obor jako každý jiný. Často se setkávám s otázkou, jak to zvládám, když ke mně dochází pacient, který ke mně vůbec chodit nechce. Takových pacientů je ale velice málo. Naprostá většina přichází s prosbou o pomoc, protože mají nějaké potíže. Přesně takto to funguje i v jiných medicínských oborech. Stejně jdete k ortopedovi, když vás bolí koleno. Mnoho lidí psychiatry stále ještě považuje za „bachaře“, kteří zavírají lidi do blázince. Bohužel si někdy neuvědomují, že psychiatři jsou především lékaři. Pomáháme lidem s psychickými problémy, kteří pomoc vyhledali a uvědomují si, že ji potřebují.
Je dnes psychiatrie propojená i s ostatními medicínskými obory?
Tělo a psychika jsou natolik provázané, že často jsou tělesné známky nepohody způsobeny příznaky psychickými. Zažívací problémy, kvůli kterým lidé obíhají lékaře, mnohdy mívají základ právě v psychice. Například dýchací potíže jsou často symptomem úzkostných poruch. Pro správnou diagnostiku a léčbu takových tělesných obtíží je spolupráce s lékaři jiných oborů nezbytná.
Jak jste se dostal k oboru psychiatrie?
Na univerzitě jsme měli na konci čtvrtého ročníku přednášku s pacientem jedné nejmenované psychiatrické nemocnice. Povídal nám o svém životě a mě velmi zaujal jeho životní příběh a přístup k životu. Rozhodoval jsem se mezi neurologií a psychiatrií. V té době mi přišlo, že neurologie je spíše diagnostický obor. Spousta nemocí v neurologii jsou dobře diagnostikovány, ale již na ně neexistují léky nebo jiný postup léčby. Podobnou nálepku má i psychiatrie, ale v kontrastu s jinými obory je v léčbě nemocí naopak velice úspěšná. A mě baví pomáhat lidem pomocí účinných léčebných metod.
Jak vás obor změnil na lidské úrovni?
Změnil mě asi ve dvou rovinách. Od začátku své psychiatrické praxe jsem se učil komunikovat s lidmi, kteří mají psychické problémy a trávil s nimi hodně času. To způsobilo, že se mi rozšířila míra normality. Jak vnímáte vy normálního člověka, závisí na tom, s kým trávíte čas. U psychiatrů se tato norma přirozeně rozšiřuje. V druhé rovině jsem v rámci psychoterapeutického výcviku musel absolvovat stovky hodin psychoterapie, což člověka rozhodně změní. Není jednoduché nepřenášet své vlastní problémy na pacienty, a právě sebezkušenostní psychoterapie je nejlepším způsobem, jak se to naučit.
Kde jsou největší výzvy a kde pokrok v rámci psychiatrické péče?
Největší výzvou je péče o děti a adolescenty. Psychiatrů zabývající se touto skupinou je velký nedostatek. Což je smutné, protože obor je to velice užitečný a nenahraditelný. Já se zaměřuji na léčbu dospělých pacientů se závažnými duševními onemocněními, jako je například schizofrenie nebo bipolární afektivní porucha. U těchto lidí je výzvou kvalitní ambulantní a komunitní psychiatrická péče. Především to, aby se v rámci systému vyčlenilo dostatek odborníků, kteří se budou zaměřovat přednostně na tuto skupinu. A to právě děláme v našem sanatoriu. Mezi celkové úspěchy psychiatrie řadím zvýšení dostupnosti psychiatrické léčby. Pokrok jsme dosáhli i v přístupu k pacientům, pacienti mohou do léčby více mluvit, což je někdy ku prospěchu více, jindy méně. Léčba by ale vždy měla být o spolupráci lékaře a pacienta.
Jak vnímáte stigmatizaci psychiatrie?
Pořád vnímám, že v destigmatizaci jsme bohužel moc velký pokrok neudělali. Psychiatři jsou často stigmatizováni stejně jako lidé s duševním onemocněním. Zároveň si myslím, že nedokážu stigmatizaci vnímat objektivně, protože jsem součástí stigmatizované skupiny. Mohu posuzovat jen dle toho, jak mne vnímají moji známí, kteří projevují zájem o obor. Jestli ho hrají, to už nevím (směje se). Často se ptají na své diagnózy. Ještě hůře jsou však na tom pacienti, především ti se závažnými duševními onemocněními, která jim neumožňují normálně fungovat ve společnosti. Ti jsou pro svou nepředvídatelnost v chování ze společnosti často vylučováni.
Je u mladší generace více tolerance k psychiatrii?
Mladší generace má asi větší toleranci k méně závažným duševním onemocněním jako jsou například úzkostné poruchy nebo lehčí formy depresivní poruchy. Vidí je často kolem sebe u lidí, které nevnímají jako blázny. Je samozřejmě méně stigmatizující, když vidíte, že kamarád se léčí s úzkostí a vnímá psychiatra jako někoho, kdo mu pomáhá.
Co se každý den odehrává v centru v Ondřejově?
Obecně řečeno je to specializovaná a komplexní ambulantní psychiatrická péče. V rámci Prahy jsme specifičtí tím, že se „opravdu specializujeme“. Naše služby jsou přednostně nebo výhradně pro takové pacienty, kteří jsou v systému psychiatrické péče méně průbojní, tedy v oslabené pozici. Jsme ambulantní zařízení, které se věnuje dvěma skupinám lidí. Do první skupiny můžeme zařadit pacienty se zkušeností se závažným psychotickým onemocněním jako jsou schizofrenie, bipolární afektivní porucha, akutní psychotické poruchy apod. V průběhu těchto nemocí dochází k omezení kontaktu s realitou. Těmto lidem nabízíme kvalitní psychiatrickou péči, dostupnou individuální psychoterapii a různé typy skupinových terapií, ale také arteterapii. Mohou k nám docházet i na jógu, divadelní dílnu a edukační aktivity. Nabízíme také specifické programy na podporu změn v procesu myšlení. Cílem léčby závažných onemocnění je, aby člověk dokázal fungovat ve společnosti. Nabízíme i sociální služby, kde klientům rádi pomůžeme s hledáním práce, nebo se zajištěním invalidního důchodu. Provozujeme také dva byty chráněného bydlení. Druhou skupinou našich pacientů jsou lidé závislí na alkoholu nebo trpící patologickým hráčstvím. Pro ně nabízíme psychoterapeutické služby, jejíchž základem je 6týdenní stacionář. Po dobu léčby musí všichni pacienti bezpodmínečně abstinovat. Cílem léčby je udržení dlouhodobé abstinence s možností docházení do doléčovacích skupin jednou týdně, a to i po dobu několika let.
Jak bude Ondřejov provázaný s Centrem duševní rehabilitace (CDR) v Berouně a dalšími zařízeními?
Primárně půjde o spolupráci v rámci referování pacientů. Když má dojít k hospitalizaci, mimo jiné budeme primárně zvažovat odeslání do CDR. To bude nabízet unikátní, kvalitní péči v hezkém prostředí. Po propuštění bude pacient zařazen zpět do naší péče, přednostně do stacionáře, kam bude docházet každý den na terapie. To umožní dřívější propuštění z CDR a zkracování pobytů v nemocničním prostředí je jednoznačně trendem v psychiatrii 21. století. V ČR nejsme jediní, kdo nabízí průběžný stacionář pro pacienty s psychotickou zkušeností. Ale takových služeb je stále málo i přesto, že jsou pro tuto skupinu lidí velice důležité. Dlouhodobě spolupracujeme se všemi lůžkovými psychiatrickými zařízeními v Praze i okolí. CDR bude zcela novou službou a moc se na budoucí spolupráci těším.
Více o CDR se dočtete ZDE: https://www.cdr-akeso.cz/
Jak se má cítit člověk, který je u vás v péči?
Především by se měl cítit komfortně. Měl by mu být srozumitelný postup léčby. Měl by chápat, k čemu ta určitá navržená terapie je. Náš přístup je komplexní a skládáme každému různé formy terapie „na míru“. Také by se měl v prostředí sanatoria cítit příjemně. Snažíme se vytvářet prostředí, do kterého se naši klienti a pacienti budou rádi vracet. Naprostá většina lidí sem k nám chodí dlouhodobě a rádi a udržují s námi nějaký kontakt i potom, co jsou na tom lépe.
Co podle vás může udělat každý pro své duševní zdraví?
Existuje široká škála preventivních opatření, jak pečovat o duševní zdraví. Určitě je třeba zmínit obecná pravidla, jako dostatečný spánek, dostatek pohybu a zdravě se stravovat. Co bych zdůraznil v sekundární prevenci je nebát se mluvit o svých problémech a říct si o pomoct, když to přerůstá přes hlavu. Čím dřív přijdete, tím lépe. Když jsou problémy dlouhodobější, zasahují do života a celá situace se komplikuje. Pokud skutečně vnímáte své problémy jako dlouhodobější, nebojte se objednat k psychiatrovi. Existují sebehodnotící škály, které si můžete udělat i online a které slibují diagnostikovat vaše onemocnění, ale jejich úspěšnost není vysoká a vyšetření psychiatra nenahradí.
A co funguje vám?
Snažím se pracovat co nejlépe se spánkem, to je pro mě základ. A funguje mi také obecně odpočinek, dokážu po práci vypnout a nezabývat se jí. Není zdravé ani efektivní nosit si práci domů. Povedlo se mi naučit se to dělat co nejméně. Když si dobře odpočinu a odreaguji se ve svém volnu, jsem v práci mnohem lépe připravený pomoci svých pacientům.
ZDROJ: Magazín NÉA holdingu AKESO
