Pane primáři, kdo se na vás může obrátit a požádat vás o pomoc?
„Myslím si, že tímto záběrem služeb jsme jedineční i v prostředí hlavního města.“
Jak podle vás ovlivnila pandemie vaše pacienty, …ale i celou společnost?
Bohužel zatím vidím spíše negativní důsledky související s dlouhodobou společenskou izolací. Ta působí na naprostou většinu lidí nepříznivě.
V případě pacientů s psychotickým onemocněním je toto působení na první pohled neviditelné. Většina z nich má dlouhodobě sklony se od společnosti izolovat a teď už rok slyší rady, že by se měli izolovat ještě více. Mají čím dál větší tendenci zavírat se doma a nevycházet. Ani ne ze strachu před nemocí, ale spíše následkem obecného strachu, který se šíří ze sdělovacích prostředků. Naším úkolem je zabránit, aby ke zhoršení jejich stavu došlo, nabídnout jim pomoc a možnost se pravidelně scházet v rámci terapií, a to v bezpečném prostředí. Musíme je prostě z té izolace vytáhnout. Zhoršení jejich stavu v izolaci by pro ně mohlo mít tragické následky.
U druhé skupiny našich pacientů, se závislostí na alkoholu, se projevuje narůstající trend domácího „pití“. To je nebezpečné v tom, že nepodléhá často žádné vnější kontrole, přitom závislost je velmi často spojena právě se ztrátou kontroly nad tím, jak často a jak moc tito lidé pijí. Projevuje se to obecně ve zvýšeném zájmu o léčbu závislosti a lůžka ve většině léčeben a nemocnicích jsou beznadějně obsazená. Stacionář je tedy dostupnou alternativou.
