Jmenuji se Bedřich Hlaváček. Ne všechno se člověku v životě vydaří, a tak po několika letech soužití s mou ženou, přišel rozvod. Jako mnoho jiných přede mnou, i já jsem se ocitl ve složité situaci poté, co jsem se od bývalé manželky musel odstěhovat a hledat si nový byt. Vůbec to nebylo snadné, provázely mě pochyby o mně samotném, měl jsem pocit, že se mi nedaří a taky strach z toho, jak život svobodného muže zvládnu.
Naštěstí mi pomohl Honza Kret, můj vedoucí v práci. Zavolal svému kamarádovi Honzovi Brabencovi, který má na starost chráněné byty spadající pod Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov. Ten mi pomohl situaci s bydlením vyřešit a přiřadil mi chráněný byt v Praze Nuslích, kde se mým spolubydlícím stal Honza Večeřa. Zkrátka na Honzy jsem měl na začátku své nové cesty velké štěstí.
Tím, že jsem měl kde složit hlavu, ale práce na novém životě neustala, právě naopak. Začala za námi pravidelně docházet sociální pracovnice Lucie Červená, která měla za úkol nás naučit věci, které jsme v minulosti zapomněli nebo je vůbec neuměli, a vzala to pěkně od základů. Zhruba rok nám trpělivě ukazovala, jak se o sebe kompletně postarat, vyprat si, uklízet a uvařit. Vše jsme trpělivě pilovali a dnes, po mnoha nezdarech, kdy jsme jídlo přesolili nebo připálili, si umíme uvařit docela obstojnou bramboračku, česnečku nebo třeba mé oblíbené buřty na pivě a bramboráky. Praní je pro nás samozřejmostí, stejně jako udržování čistoty v bytě, kde právě žijeme. Když paní Červená viděla, že už všechno, co potřebujeme, umíme, pomohla nám sehnat bydlení v nájemním bytě v Praze Hájích u pronajímatele Petra Vacka.
Se spolubydlícím Honzou zde žijeme už dva a půl roku, dbáme na úklid i na to, abychom pravidelně jedli, ve vaření se střídáme. Jsme naprosto samostatní a života svobodných mužů už se nebojíme.
Bedřich Hlaváček a Jan Večeřa
